Poutnictví naplňuje touhu člověka po svobodě

Proč se lidé vydávají na poutě? Proč si sbalí batoh, nazují si sportovní boty a jdou krok za krokem někam do neznáma? Do nejistoty? Za každého počasí? Německý morální teolog Michael Rosenberger v tomto prvním kroku vidí vnitřní touhu po svobodě, která je v každém člověku zakódována od Boha.

"Člověk, který se vydává na pouť v pravém rituálním slova smyslu a nejede na výlet ani poznávací zájezd, musí především najít ochodu a odvahu k tomu, aby vyšel," píše útlé knížce věnované poutím katolický kněz Petr Piťha, který zdůrazňuje, že pouť je nevratná cesta.

"Když vycházíme na pouť, musíme opustit místo svého života, musíme otevřít bránu, kterou jsme se uzavřeli, a rozbořit hradbu, kterou jsme se opevnili. Musíme vylézt ze svého pohodlného pelíšku nebo ohyzdného brlohu, který jsme si zamilovali, a vydat se do nepohody a nejistot vnějšího světa," píše dále.

Tento pro řadu lidí nesnadný krok se dělá lépe těm, kdo se ve své současné pozici dusí, jsou nespokojeni se svým životem, prací, vztahem. I oni však musí udělat první a rozhodující krok. A další důležitý poznatek zkušeného a vzdělaného duchovního z brožurky Jedeme na pouť: "Na pouť se vydáváme, nemůžeme na ni utéct."